Slavnost vynášení Moreny je zařazena do programu během velikonočního půstu a stala se nedílnou součástí rituálů i pro vyznavače křesťanství. Přestože má své kořeny hluboko v pohanských tradicích, které přetrvávají ještě z doby před rozšířením křesťanství, tento zvyk téměř vyprchal z Čech, avšak na Moravě se lidé stále oddávají vynášení Moreny s plným nasazením a radostí.
Jaký je rituál?
Vynášení Moreny, vyjadřující konec zimy, typicky se koná během Smrtné neděle, ale občas se uskutečňuje i během Družební nebo Květné neděle. Tento starověký slovanský obyčej přetrvává dodnes nejen na Moravě, ale také v některých německých oblastech, zejména v Sasku, Durynsku a ve Francích. Historicky bylo vynášení Moreny zakázáno a trvalo poměrně dlouho, než se tento zvyk stal součástí oficiálních velikonočních tradic křesťanství pro prosté lidi.
I přestože církev na začátku aktivně usilovala o potlačení tohoto rituálu, nakonec se s ním přesto vyrovnala. Nicméně s postupem času začala tradice vynášení Moreny postupně upadat, zvláště v průběhu 19. století, kdy se transformovala do podoby mládežnických her.
Co, nebo kdo představuje Morena?
Morena, známá rovněž pod jmény Morana, Morjana, Mořena nebo Marzana, patrně představuje postavu ze slovanského mytologického podhoubí spojenou s koncem a smrtí. Často je vyobrazena jako stařena, symbolizující nejen ukončení zimy, ale také konec cyklu života, jehož součástí je nevyhnutelné ustání. Občas však představuje i mladou, bledou dívku, která vede duše zemřelých do podsvětí, kde panuje temnota. Mimo oblast smrti je také propojována se zimou. Její moudrostí se Morena může chlubit, avšak její přítomnost je často vnímána jako chladivá až mrazivá, což odkazuje na její vliv, způsobující zdánlivé ochlazení srdce. Její jméno pochází z slovanského slova „umořit“, což zdůrazňuje spojení se smrtí a koncem života. Kromě smrti a zimy Morena přináší spánek, vyvolává i odhání noční můry a pomáhá lidem zvládat ztrátu blízkých.
Znáte rituál vynášení Moreny?
Starodávný rituál vynášení Moreny byl pevně spjat s obcí, kde se slaměná podoba nesla při hlasitém zpěvu a zvucích obřadních melodií. Po dosažení okraje vesnice se Morena buď ponořila do vody, pohřbila do země, nebo byla zapálena, v závislosti na tom, zda byl k dispozici vodní tok.
Po odstranění Moreny se vesničané rychle vraceli, přesvědčeni, že ten poslední, kdo dorazí, čelí neblahé budoucnosti. Figurína byla vyzdobena tradičními šaty a kraslicemi a nesla se na tyči, aby bylo snazší ji přenášet. Účastnili se jí obvykle mladí lidé a svobodné dívky, doprovázení dospělými obyvateli vesnice, a věřilo se, že absence někoho z průvodu přináší neštěstí.
Přivítání jara
Po ceremoniálu vynášení Moreny začalo oslavování příchodu jara. Lidé se drží tradičního zvyku vyřezávání proutěných větviček, které jsou poté zdobeny různobarevnými stuhami a za zpěvu odneseny zpět do vesnice. Tato událost vyvrcholí koledováním, zpíváním lidových písní, recitací, bohatou hostinou a tanečními veselicemi.
Přísloví a pověsti spojené s rituálem vynášení Moreny
Smrt chodí po vsi,
má velký fousy.
Už nemůže choditi,
musíme ji nositi.
Od města k městu
nesem nevěstu.
Jestli nám nic nedáte,
tak si ji tu necháte!
***
Nesu nesu smrtku
k Zelenýmu čtvrtku.
Až tu smrtku odnesu,
nové léto přinesu.
Morana v populární kultuře
V lidovém podání Morana spojovala svou nit s několika křesťanskými postavami, jako je Panna Maria, svatá Markéta a svatá Marina, kvůli podobnosti jmen. To vedlo k tomu, že v některých písních se objevují výrazy jako „Mařena překrásná“ nebo „klíčnice z nebe“, přičemž ten druhý odkazuje právě na svatou Marinu.
Figurína s přezdívkami Mara nebo Morena, často označovaná také jako Čert, Děd a častěji jako Vědma („čarodějnice“), byla rovněž ničena během východoslovanských oslav letního slunovratu. Rituál vynášení smrti byl spojen i s pálením sochy čarodějnice, což se pravidelně konalo na první postní neděli v Belgii, Německu a dalších německy mluvících zemích.
Čeňek Zíbrt označuje rituál vynášení smrti za nejstarší jarní lidový obřad v Česku. Existence tohoto obřadu je zdokumentována v církevních zápovědích z let 1366 a 1384 a dalších historických pramenech až do 19. století, kdy začal tento zvyk postupně upadat a stával se předmětem zájmu etnografického zkoumání. Na začátku 20. století byl tento rituál již v mnoha částech Česka téměř zapomenutý. Obvykle se koná nebo konal během postních nedělí, zejména během tzv. „smrtné“ neděle, která se také nazývá „pátou nedělí“.
Morana v literatuře
Morana se nachází v různých literárních dílech, včetně falšovaných glos v Mater Verborum a Rukopis Královédvorský. Tyto texty měly vliv na rozšíření užívání jména Morana namísto starší varianty Morena. V době národního obrození byla Morana chápána jako symbol smrti a zimy, jak dokládá citát z Jiráskových Starých pověstí českých: „V době sněhů a ledu, dlouhých soumraků a nocí, Morana panovala, dokud bůh slunce neposkytl zemi více světla a tepla. To uvolnilo zamrzlé vody a rozhostilo se veselí po všech vesnicích a mezi všemi lidmi. Při zpěvu se lidé přibližovali k vodním tokům, k těm volným potokům a řekám, a tam vhazovali symboly zimy a smrti, zatímco s radostným hlaholem vítali Vesnu, tu milou bohyni jara,“ jak popisuje Alois Jirásek ve svých Starých pověstech českých. Josef Růžička, nadšený amatérský badatel na přelomu 20. století, zase líčí Moru jako překrásnou bohyni smrti a zimy, a spojuje ji s obdobím zimního slunovratu.
Popelka Biliánová zaznamenává, že Morana si získala úctu na pražské ulici Na Moráni. V díle Ivana Hudce „Mýty a báje starých Slovanů“ je Morena představována jako bohyně smrti, klidu a pořádku, stejně jako bohyně odpočinku. Jako Vesnina sestra symbolizuje cyklus vznikání a zániku života. Přestože je často znázorňována jako osamělá a neplodná stará žena, stala se matkou boha Triglava. Tuto úlohu přijala po vytrvalých prosbách k bohům Svarožicovi a Černobogovi.
Zuzana Řezáčová Lukášková zdůrazňuje význam Moranu jako archetypu bohyně stařeny a navrhuje ji jako užitečnou postavu pro psychoterapeutickou práci s archetypy a ženským cyklem. Podle této perspektivy se Morena stává symbolem moudrosti, která nám pomáhá identifikovat aspekty života, jež je třeba opustit, protože již nepřinášejí prospěch.
