24 březen je každý rok v Česku vzpomínán jako Den Horské služby. Před více než 110 lety došlo na vrcholcích Krkonoš k tragické události, která dodnes silně ovlivňuje mnoho návštěvníků hor. Během lyžařského závodu dne 24. března 1913 zahynuli závodník Bohumil Hanč a jeho přítel Václav Vrbata, který se snažil pomoci. Své životy věnovali záchranné akci i německý závodník a přítel Bohumila Hanče, Emerich Rath. Tuto událost zachytil režisér Tomáš Hodan ve filmové rekonstrukci.
Jak se to stalo?
24 března roku 1913, Velikonoční pondělí, nenastal na vrcholcích Krkonoš očekávaný příchod jara, nýbrž nečekaná sněhová bouře, doprovázená hustou mlhou. Ráno sice ještě přinášelo příjemné teplo, avšak neočekávaně se vrátilo drsné arktické počasí v plné síle.
Přes nebezpečí se trojice mužů vydala na lyžích do vánice z Labské boudy. Každý z nich pátral po Bohumilu Hančovi, jediném závodníkovi na 50 kilometrů, který zůstal na trati i přes zimu a bouři a dlouho se nevracel. Postupně, když se počasí zhoršovalo a teplota klesala, ostatní závodníci odstoupili, avšak Hanča stále pokračoval v závodě.
Bylo možné, že vůbec nevnímal, že ostatní už ukončili závod, a rozhodně pokračoval v soutěži s neochvějnou odhodlaností. Pro něj se závod stal nejen o zkoušce síly, ale také o přežití v náročných a extrémních podmínkách.
Trasa závodu dlouhého 50 kilometrů
Závod, který proběhl osudného dne 24. března 1913, začal na Labské boudě. Podle záznamů v časopise Věstník Krkonošského vedla trasa přes Martinovu boudu, Vysoké kolo, Violík a Sokolník k Jínonoši a Nové Slezské boudě.
Následně trasa závodu vedla k Vosecké boudě, poté se vrátila na hřeben k Tvarožníku a pokračovala přes Sokolník k České budce. Odtud směřovala k Harrachovým kamenům, na Zlaté návrší a zpět na Labskou boudu.
Závod typicky probíhal ve dvou nebo více kolech a pravděpodobně měl různé trasy v každém z nich. Aktuálně není možné přesně zopakovat trasu závodu, protože některé úseky vedou skrz nedostupné oblasti národního parku.
Byly nějaké pokusy o jejich záchranu?
Mezi třemi muži, kteří se vydali hledat Bohumila Hanče, byl i Emerich Rath, pražský Němec známý pro své sportovní dovednosti a univerzální talent. S Hančem se předtím setkal na mnoha sportovních akcích. Sám Rath se účastnil závodu dříve, ale kvůli zranění nohy musel vzdát. Nyní se však zdál být odpočatý a překonal své bolestivé obtíže.
Pro Emericha Ratha šlo o život jeho přítele. Když ujel přibližně dva a půl kilometru a dorazil na Zlaté návrší kolem jedné hodiny odpoledne, právě tam našel Bohumila Hanče. Podle záznamů v časopise Věstník Krkonošský z 12. dubna 1913, který podrobně líčil Hančův závod, Rath objevil českého lyžaře, jak klečí na zemi s lyžemi zabořenými do sněhu.
V ústech měl píšťalku, kterou obvykle používal k volání o pomoc, a nejasně mlel nějaká zmatená slova. Rath, přestože ho znal dobře, nedokázal Hanče poznat. Bylo patrné, že Hanča byl zasažen nějakou formou zmatenosti.
Německý lyžař převzal Hančovy lyže a pevně ho chytil pod paží, směřujíc k Labské boudě. Když si všiml, že Hanč nemá dost sil, vzal ho na svá bedra a statečně ho nesl přes hustou vánici několik set metrů, míře k úkrytu. Nicméně brzy pocítil únavu. Proto Hanče opatrně položil na zem a vrátil se pro své lyže, aby se mohl vydat na Labskou boudu pro záchranu.
V té chvíli byl český lyžař stále vědomý, i když vyčerpaný. Když Emerich Rath dorazil zpět na Labskou boudu a oznámil nalezení Hanče, byl již zcela vyčerpaný. „Podle dostupných informací se Rath zhroutil a záchranná výprava pravděpodobně vyrazila bez něj,“ dodává Martin Witkowski, který se věnuje historii lyžování v Krkonošském muzeu v Jilemnici.
Společníci okamžitě vyrazili se saněmi na místo, kam Emerich Rath ukázal. Avšak zde našli pouze nehybné tělo, ležící tváří v sněhu. Převezli ho do chaty a snažili se ho oživit, avšak bylo již pozdě. Jeho srdce utichlo. Tak skončil život zkušeného lyžaře, který tento závod již třikrát předtím vyhrál, stejně jako mnoho dalších. Přestože měl bohaté zkušenosti, přeceňoval své schopnosti a podcenil neúprosnou krutost horského prostředí.
Přestože se zdálo, že tragédie už dosáhla konce, zachránci zaregistrovali nečekaný detail. Když Hanč ráno vyrazil ven v teple jen v košili a tak ho viděl i komisař tratě, později však byl nalezen v kabátu, čepici a rukavicích. To naznačovalo, že se musel potkat s někým venku ve vichřici, kdo mu poskytl oděv. To znamenalo, že ten, kdo pomáhal, se sám dostal do nebezpečí.
Pod vedením inženýra Havelky se osazenstvo Labské boudy rozhodlo uspořádat další záchrannou výpravu za tajemným dobrodincem. Existují dvě verze toho, kdo ho nakonec jako první objevil. Podle jedné verze to byla Havelkova skupina, zatímco podle druhého příběhu to byl ředitel závodu, inženýr Fischer, další člen té odvážné trojice, která se vydala hledat Hanče různými směry.
Druhá varianta je také zdokumentována v dobovém časopise Hančovo číslo. Podle tohoto pramene Fischer obdržel zprávu o neznámé osobě od duševně nemocného horala, když odpočíval během pátrání na Dvorských boudách. S sebou vzal termosku s horkým čajem a pravděpodobně i saně. U směrovky k Spindelmühle, dnešnímu Špindlerovu Mlýnu, pak údajně našel ve sněhu zabořené lyže a vedle nich mrtvého muže bez kabátu, čepice a rukavic.
Přestože neztratil čas a bez důkladné prohlídky těla předpokládal, že objevil pohřešovaného Hanče. Během té doby se na místě objevili horal s turistou, kteří mu prý pomohli přenést mrtvého do Mísečných Bud a později večer do Vítkovic do márnice.
Nicméně podle první verze bylo tvrzeno, že Havelkova skupina přepravila zmrzlého na Mísečné Boudy a až během cesty narazila na Fischera. Avšak pravděpodobně je pravda někde mezi těmito dvěma verzemi. Martin Witkowski uvádí, že obě skupiny téměř současně objevily tajemného mrtvého.
Až po následujícím dni se odhalilo, že tajemná oběť byla Václav Vrbata, bývalý náčelník Sokola z Jilemnice, což dalo celému příběhu nový rozměr. Vrbata byl blízkým přítelem Hanče, který se na závod vydal pouze jako divák. Pravděpodobně právě on narazil na zřejmě již zmrzlého Hanče ve vánici a nabídl mu své oblečení. Jeho obětavost vůči příteli však byla osudná, zaplatil za ni svým vlastním životem.
V té době nebyl si vědom závažnosti situace. Fischer náhodou narazil na zmrzlého Vrbatu u Hančových lyží, což bylo opravdu nečekané. Bohužel to se stalo krátce po odchodu Emericha Ratha.
Historie je v srdcích Čechů i dnes
Příběh Bohumila Hanče a Václava Vrbaty rychle pronikl do širšího povědomí a proměnil tehdejší vnímání lyžování. „Tato tragédie jistě ovlivnila myšlení zejména nováčků v lyžování a těch, kteří nebyli zvyklí na horské prostředí a neměli dostatek zkušeností s rychlými změnami počasí v horách,“ vysvětluje Martin Witkowski.
Poprvé se objevilo, že tento oblíbený mladý sport může mít tragické následky a horská prostředí mohou být extrémně nebezpečná. Příběh o přátelství přes hranice smrti zůstává tak intenzivní, že přetrvává i po více než sto letech. „Lidské tragédie vždy upoutávaly pozornost, zvláště pokud šlo o závod evropského formátu, jakým byl závod na 50 kilometrů v Krkonoších v roce 1913,“ komentuje Martin Witkowski. Další vrstvu smutku přidává fakt, že Hanč nechtěl původně závodit, protože jeho manželka byla těhotná. Zdráhali se ho, ale nakonec ho přemluvili přátelé. Nakonec se však už nikdy nevrátil domů.
Martin Witkowski potvrzuje, že příběh Hanče a Vrbaty stále přitahuje pozornost návštěvníků Krkonošského muzea v Jilemnici, kde je věnována část expozice tomuto událostem. Vedle této expozice připomínají dvě mohyly přímo v horách samotné tragédii. Větší z těchto mohyl, zasvěcená oběma hrdinům, stojí na místě, kde Emerich Rath našel Hanče a kde později zemřel Vrbata.
Na místě, kam Rath přivedl Hanče, stojí menší památník, který je zasvěcen pouze českému „mistru lyžaři“ Hančovi. Další památné místo je označeno jako Datum tragické smrti v horách, které je každoročně uctíváno jako Den Horské služby. V roce 1935 byl v Krkonoších založen dobrovolnický spolek, jehož cílem je předcházet podobným nehodám a zvýšit bezpečnost v horách.
Prvním předsedou tohoto dobrovolnického spolku byl Vladimír Závoj Vajna, který se v roce 1913 účastnil tragického závodu jako traťový komisař. Tehdy marně volal Hančovi, který projížděl kolem vichřice, že ostatní závodníci už ukončili závod. Kdyby Hanč na jeho volání reagoval a závod zastavil, mohl by být vyhlášen vítězem jen díky největšímu počtu ujetých kilometrů.
Pomníky
Dnešní tragickou událost připomínají dva pomníky:
- Pomník Hanče (50°45′30″ s. š., 15°32′40″ v. d.) se nachází na červené turistické značce mezi Vrbatovou a Labskou boudou. Zde Emerich Rath nalezl vyčerpaného Bohumila Hanče, kterého na desce označuje jako „mistra“.
- Mohyla Hanče a Vrbaty (50°45′8″ s. š., 15°32′52″ v. d.) se nachází na Vrbatově návrší na červené turistické značce mezi Vrbatovou boudou a Harrachovými kameny. Zde byl nalezen umrzlý Václav Vrbata.
Krkonošská tragédie znovu přivedena k životu ve filmovém díle od Tomáše Hodana
Filmař Tomáš Hodan, proslulý svými dokumentárními filmy a přínosem k populárním televizním pořadům jako Kancelář Blaník nebo Čertí brko, se rozhodl přiblížit filmovou rekonstrukcí slavný závod s tragickým koncem, který se odehrál na horských hřebenech Krkonoš v roce 1913. S pečlivým důrazem na detaily a snažením se zachovat autenticitu události podal Hodan celý průběh této tragické události, minute po minutě.
Kryštof Hádek se objevil v hlavní roli jako Bohumil Hanč, zatímco významnou postavu ztvárnil cimrmanovský sportovec Emerich Rath, postava, která dosud zůstávala v historických záznamech opomíjena. Natáčení probíhalo na reálných místech v Krkonoších od února do března 2021, přičemž premiéra filmu se konala 24. února 2022.
Klíčové lokality tragické události
- Závod začínal u historické Labské boudy, která stávala na stejném místě jako ta současná.
- Na Zlatém návrší objevil Emerich Rath Bohumila Hanče a nedaleko jeho lyží zahynul Václav Vrbata. To místo označuje velký památník.
- Emerich Rath nesl Hanče několik set metrů směrem k Labské boudě. Místo, kde jej položil, je označeno pomníkem s nápisem „Mistr Hanč“.
